Kroj chápeme jako živý organismus. Proto pokud chceme zachytit jeho proměny v různých oblastech musíme brát v úvahu společné jmenovatele, upozornit na vlivy přírody, živnostenského zaměření, zemědělské kultury, odraz prostředí, práce, svátků a slavností.

Zjednodušeně řečeno je lidový kroj ve své podstatě svázán s přírodou. Venkovští lidé v přírodě pracují a zde se pro své oblečení inspirují, využívají přírodních zdrojů, předou, soukají pletou a tkají z doma vyrobených vláken.

Přesto, podíváme-li se na některé pestré kroje jásavých barev musíme oponovat. Rozhodně kroje ve výsledné fázi s přírodou v podstatě kontrastují, komunikují, tedy nejsou v jednotě. V řadě míst tomu tak bylo i v minulosti. Především košaté kroje žen z 19. století, které používají materiály jako samet, hedvábí, zlato a krajky, jsou v součtu všechno možné jen ne průkazný artefakt přírody.

Přesto i v našich poměrech byly oblasti, kde přirozený vztah oblečení a přírody citelně vnímáme v jednotě. Je to především v některých oblastech vysokých hor, kde déle než jinde zůstaly stopy naturálního hospodářství.

Tyto oblasti byly nevhodné k rozvinutí obecného podnikání a zůstávaly více stranou ruchu. Zachovaly příklad přirozeného vztahu ke krajině, jejím potřebám a zdrojům. Zde se dají v tomto smyslu sestavit i celé oděvní celky, hlavně u krojů mužů, které kontakt s terénem vyjadřují velmi příkladně.

Vysokých hor, kde je tento vztah možno hledat není u nás mnoho. Kromě vrcholků hraničních pásem to jsou v Čechách Krkonoše, a na Moravě Beskydy. Každé území má k horám jiný vztah. Lidé se postupně usídlovali i v horských pásmech obvykle však jen do výšky 600 m. n. m. I když čas od času využívali i vysokých ploch ke sklizni sena, práci v lese a jiným pracím, bydlení a cíl jejich snažení byl orientován zpět k nižším polohám. Proto se v Čechách, ani v Krkonoších nevytvořil kroj horalů. Obyvatelé Krkonoš a Šumavy sídlili v dolní polovině hor. Oděv pak přizpůsobovali pohodlnějšímu stylu podhůří.

Jiná byla situace ve vysokých horách Moravy, v Beskydech a Jeseníkách. Třebaže vrcholy jsou nižší než krkonošské, život se zde odvíjel ve stylu vysokohorské kultury. Formovala ho souvislost karpatského pásma, jehož jsou západní výspou. Tyto hory přivedly na Moravu až v 15. století po svazích Karpat zcela jiný lid. Nezemědělský. Valachy, chovající salašnickým způsobem ovce a kozy.

Jiný princip využívání přírodních zdrojů než u zemědělců, dovolil lidem sídlit vysoko nad krajinou. Daleko od zažité civilizace, se suverénní znalostí svého stylu života, se schopností a dovednostmi naturálního způsobu hospodářství.

Stopy tohoto způsobu života a s ním oděvu jsou výrazně znatelné ve valašských a slezských krojích dodnes. Základy přirozeného oblečení, vztahujícího se k přírodě jsou v materiálu, formě, která z něho vychází, v primitivních způsobech šití i výzdoby a logice oblečení.

V naších oblastech to je hlavně užívání domácích rostlinných vláken lnu a konopí na výrobu plátna, vlny na pletené a tkané doplňky, ale rovněž domácího sukna nebo látek kombinovaných s vlákny rostlinnými. Dále přírodní kůže, kožešina. Podstatné je rovněž domácí zpracování surovin i oděvních dílů bez složitých řemeslných postupů, které zachovávají jednoduché technologie, využívají vlastnosti materiálů a podle nich přizpůsobují šití a střih kusů. Ten je pak velmi často prostý. U textilu obvykle pravoúhlých forem. Navíc výrazná je i barevnost, kde převládá přírodní barva režná, bělavá, hnědá. Tyto kroje pak skutečně splývají s krajinou. Přesněji vyplývají z ní a vracejí se do ní.

Výrazným činitelem kroje byla i jeho řemeslná kvalita. Podíl ručního, tradičního a přitom profesionálního zpracování. Kroje s vazbou na přírodní prostředí směřovaly do hor. Lidové řemeslo však kvetlo jinde.

V nížinách a pahorkatinách bylo velmi příhodné prostředí k rozvinutí hospodaření, zemědělství, obchodu, budování měst, živností a průmyslu. Byly to tak silné elementy, že přehlušily přírodní zdroj, který jim rozvoj umožnil.

V podhorských krajích bylo také blíž k materiálovým zdrojům, obchodu, lidé byli o málo bohatší než v horách. Déle než kde jinde se zde udržely vazby kulturní a společenské pospolitosti a jednotlivé oblasti si zachovávaly výrazný regionální styl oblečení. Do značné míry ho ovlivňovalo místní řemeslo a zpětně tak získávalo podmínky k rozvoji.

Na Moravě jsou to některé novější projevy na krojích Slezska a Valašska, hlavně u krojů žen, a dále v hornatých částech Slovácka převážně na Horňácku. Na profesionální úrovni rozpracovávají staré domácí formy oděvu a mistrovstvím je posouvají na dokonalejší úroveň. Honosí se pracemi tkalců, vyšívaček, tiskařů, krajkářek a místních obuvníků. Díky zažité tradici zůstávají, ve srovnání s kroji z bohatších krajů, stále těsně spojené se starším oděvním základem.

Výrazným znakem těchto krojů je kombinace. Všechno je zde nakročeno jakoby napůl. Půl tradice a půl módy, půl zdrojů ze zemědělství a půl z obchodu, půl domácího díla a půl řemesla.

Výrazným prvkem byla barevnost. Zatímco u horských krojů oděv představuje hru režných polotónů, zde je vše vyhraněno. Plátno je zářivě bílé, vlněné tkaniny naopak sytě barevné. Temně i světle modré, lahvově zelené, jasně i vínově červené, fialové, rezavě hnědé, černé, bílé. Tuto škálu najdeme převážně na krojích mužů. Ze sukna se mnohde hotoví dlouhé nohavice, obecně vesty, kazajky, kabáty i některé součásti oblečení žen. Na ženském oděvu je výraznou barevnou plochou sukně.

Charakteristickým znakem těchto krojů je dále výšivka. Zatímco v předešlém stylu to byl zdobný pomocník šití šatů, teprve teď a zde se výšivka představuje jako samostatný obor. Je předstupněm k výšivkám ze zemědělských krajů. Má ještě ukázněnost, schéma, vazbu ke tvaru součástí. U šití prádla, například košil, se ještě udržují geometrické vzory, ale vybarvují se. Modrá barva je oblíbena na Valašsku, žlutá a oranžová na Horňácku.

Důležitým rzsem krojů z podhorských a jinak zasunutých oblastí je vedle řemeslné dovednosti i místní zručnost. Projevuje se při úpravě a oblečení kroje. Patří sem například různé úpravy pokrývek ženské hlavy. Škrobení čepců, vázání plachet, šatek a plen. Těmito úvazy se kroje výrazně liší. Na Valašsku se např. zavazují šátky pod bradu. Ve Slezsku zůstávají u krojů archaické velké plachty, na Horňácku jsou typické podélné šátky a posléze na pevno vázané šátky továrního původu.

Podhorské kroje měly někdy vyhraněnou podobu díky specifickým vývojovým podmínkám. Vznikaly na okrajovém území v blízkosti hor a hranic ve více uzavřených hospodářských poměrech. Tak se v nich udržely staré formy, ale i samy o sobě se držely často velmi houževnatě při životě. Některé z nich přežily až do našeho století a spolu s nimi i různorodá výzdoba, která je podmiňovala. Tyto kroje mají v řadě případů širší než regionální vazbu. Přesněji jejich region přesahuje hranice. Nejsou zde spjaty jen s terénem a místní přírodou, ale i s živnostenským potenciálem celé širší oblasti. Rozdíl kroje z Českého a Polského Těšína tak rozezná jen místní rodák. Horňácko je v kroji nakročené na Slovensko nejen ve stylu, ale i v drobném dokladu řemeslné dovednosti, jakými jsou např. krajky, nošené na Moravu krajkáři ze Slovenského Rudohoří.

S rozvojem kultury i obchodu se zde objevují i oděvy poloměstského typu. Tak vznikl typický kroj rožnovský či kroje z oblasti Českého Těšína.

Dále na jih směrem k rakouským hranicím roste i bohatost kraje. Zemědělské nížiny Moravského úvalu poskytovaly výhodné podmínky pro obživu, lid zde bohatl díky obchodu později i průmyslu.

V blízkosti velkých měst byly dostupnější i drahé materiály jako hedvábí či brokát, přesto si zdejší selské kroje v základu uchovávají původní materiály-plátno a sukno. Vyvíjí se spíše jejich tvar, košatí se silueta, roste bohatost a zdobnost kroje.

Oblečení, hlavně sváteční, dostává vyhraněnou místní formu a lze ho v pravém slova smyslu nazvat krojem. V zásadách je to dozrálý celek, který se nadále vyvíjí v detailech, především ve stylu výzdoby.

Z původně poměrně celistvě pojatého oblečení, jaké jsme zastihli v oblastech podhůří, se zde vydělují určité součásti, které dostávají výrazné zdobení a z celku kroje pak vystupují. Velkou roli zde hraje výšivka.